Do chalup skanzenu se vrátil život
Nahlédnutí do valašských chalup v předvánočním čase přinesl Mikulášský podvečer. V interiérech oživených expozic přiblížili pracovníci Valašského muzea v přírodě návštěvníkům atmosféru předvánočního období protkaného lidovými zvyky a přípravami na Vánoce.
Mikulášský podvečer zahájil v pondělí 5. prosince předvánoční cyklus pořadů ve Valašském muzeu v přírodě. V chalupách se svítilo, a zatím co v kamnech hořelo dříví, jejich obyvatelé se věnovali předvánočním zvykům.
Dědinu od dvou hodin odpoledne obcházely dvě mikulášské družiny. První byla novodobější, do níž kromě Mikuláše patří čerta a anděla. Druhá, početnější a starší hýřila kromě Mikuláše a čerta dalšími postavami: například smrtkou, židem, či kobylou s vojákem. Návštěvníci potkávali také bíle oděnou Mikulášovu Matičku, jejímž úkolem bylo pobízet děti k dobrým mravům.
Ve Fojtství z Lidečka vrčely v předvečer svátku svatého Mikuláše kolovrátky, u nichž ženy spřádaly ovčí vlnu a len. „Předení, ale také draní peří, tkaní na stavech a mnohé jiné podomácké řemeslné činnosti, patřilo ve valašských chalupách k běžné práci v zimním období, kdy se lidé nevěnovali zemědělskému hospodaření a práci na poli. Po třináctém prosinci, svátku svaté Lucie, se už ale všechna pracovní činnost zapovídala a pozornost se soustředila především na přípravu Vánoc a narození Ježíše Krista, jak po stránce pracovní, tak především duchovní,“ přiblížila mluvčí Valašského muzea v přírodě Pavlína Polášková.
V chalupě z Velkých Karlovic to zase vonělo pečivem a kořením. Hospodyně pekly perníčky a zdobily pečivo.
Vůně se linula také z chalupy z Nového Hrozenkova č. 10, kde z kynutého těsta vznikaly figurky Páni a mrváně. „Páni jsou postavy Mikuláše, anděla a čertů. Mrváně jsou drobné kousky, různě zatočených tvarů nebo sluníčka, připomínající zimní slunovrat a s ním spojený lidmi očekávaný příchod jara po dlouhém zimním období,“ vysvětlila Pavlína Polášková. Kromě pečiva zde lidé mohli ochutnat bylinkový čaj.
Kdo v pondělí odpoledne zavítal do Valašské dědiny, nemohl minout kovárnu, kde na rozpálené výhni kovář opravoval hospodářské nářadí, které se porouchalo při práci.
Návštěvníci nemohli obejít ani školu Miloňovu, z níž se do dálky nesl zpěv koled. Kdo měl chuť, mohl se přidat a nějakou starou valašskou koledu si společně se souborem Radhošť zazpívat.
Od školy se pak lidé vydali směrem k chalupě z Karolinky – Rákošového, kde prožívala rodina poklidný večer a děti netrpělivě čekaly, jestli přijde Mikuláš.
„Adventní doba byla na Valašsku od pradávna spojena s obřady a činnostmi vycházejícími z pohanských obyčejů,“ řekl ředitel muzea Jindřich Ondruš. Řada těchto zvyklostí před staletími neodmyslitelně spjatých s Vánocemi je dnes ale k vidění jen díky folkloristům či rožnovskému skanzenu.
